Spisy londinijské

Útržky těchto svitků byly nalezeny poblíž místa, kde se historicky odehrála první z velkých bitev o Britannii. Dokumentuje nejpravděpodobněji čas před touto první bitvou a během ní. Jejich autorství nepopiratelně patří Juliu Anseriu Apidovi, písaři konsula Flavia Victricia Regula. Jeden z útržků byl inspirován (jak uvádí nejspíš Apidova poznámka) vyprávěním vestálky na cestách, Osany Sergianus. Poslední část byla napsána až po Apidově domnělé smrti, a to Tiberiem Siliem Tacitem, filosofem na dvoře konsula Regula a konsula Tarquinia Suly Aurelia. Překlad z latiny: T. H., doplněno poznámkami T. H.

Pátek

20:50 V římském táboře se schyluje ke schůzi.
20:52 Tacitus pronáší úvodní slovo.
20:56 Konzul si srovnává své legie. Legie jsou nové a nezkušené.
20:58 Ozývá se hluk a rána, následují výkřiky: Na něj! Legie pronásleduje cíl, ale konzul ji svolává zpátky.
21:00 Konzul začíná svůj projev – vyzývá k osvětě "pohanů" civilizováním – ale upozorňuje, že kdo se nepodrobí, stihne ho římský meč.
21:03 Tacitus se ujímá slova a rozděluje vojáky do centurií.
21:08 Římský tábor se přesouvá k ohni.
21:11 Pokoušíme se zapálit oheň, ovšem marně. Pacholek, který oheň chystal, připravil jej z větviček listnatých stromů. Uvidíme, jaký osud ho stihne.
21:23 Sám císař musel oheň zapálit.
21:25 Slova se ujímá Tacitus. Pronáší se přísaha:

Přísahám k Orlu legie,
že budu věrným vojákem Římského impéria
a rozkazy plniti budu bez jakýchkoliv rozvah
a císaři Claudiovi sloužiti budu
jako pravý Říman.

21:28 V římském táboře se zjevují dva příchozí umělci.
21:30 U táborového ohně ožívají pod taktovkou našeho barda všechny hlasivky.
21:34 Tacitus se opět ujímá slova.
21:36 Táborem zní úvahy o změnách našich vznešených jmen, příklady jsou Bigus Digus II. a Strejdus Felicius.
21:40 Tábor se uchyluje k radostné kratochvíli: Kdo bodl Caesara a jeho tělo vzal?
21:55 Zpívá se známá římská píseň Narodil se císař pán.
21:57 Tři z římských vojáků jsou potrestáni za hanění oslavné písně.
22:00 Římský tábor se rozchází do svých stanů na tolik očekávaný a důležitý odpočinek.

Sobota

9:00 Začínáme stavět polní kancelář římské byrokracie.
9:10 Počasí se proti nám spiklo, všichni se pro zachování svého zdraví vracejí do bezpečí tábora.
11:29 Proběhl náš druhý pokus o postavení kanceláře, opět ne úplně úspěšný – Tacitus se vydává zpět do tábora, abychom se mohli jako římská kancelář usadit.
11:35 Z protějších vrcholků se ozývají zvuky – pravděpodobně začíná bitva. Na druhé straně se objevuje náš Tacitus.
11:49 Stavba pokročila.
11:52 Tacitus se vrací z tábora s nápoji na zavlažení a s jednou botou.
12:00 Nástup a II. rozkaz.

15:30 Nástup legií.
15:41 Vydáváme se s kanceláří do terénu na vlastní pěst, doprovází nás Macro.
15:53 Přichází legie se špatnou zprávou – Barbaři zatkli Mairwen a chtějí výkupné.
15:56 Troubí se na poplach.
15:58 Legie se vydává do pohybu i s naší kanceláří.
16:04 Dorážíme pozdě, Mairwen je mrtva.
16:04 Výkřik: Ukradli Orla legie! Římané se obrací a jdou se bít.
16:06 Konzul má proslov.
16:10 Vydáváme se opět s Macrem na cestu, tentokráte do keltské hospody.
16:15 Náš výběr směřuje k výborné nudlové polívce.
16:29 Vydáváme se nazpátek i s plnými žaludky.
16:33 Náš zadní voj napadají bestie – spouští se bitva – mrtví jsou na obou stranách. Nastávají zmatky mezi vojáky, nikdo neví, na čí straně stojí.
16:40 Začíná nástup legie – později, zdržely nás předchozí okolnosti.
17:03 Bandity byla zabrána římská hospoda – nástup legií končí započetím nájezdu na obsazenou hospodu.
17:43 Legie přichází s možnými družkami, dohaduje se sňatek s konzulem, ženy odcházejí, aby se dovolily vůdce svého klanu.
18:07 Družky znovu přicházejí i se svým vládcem (Brendánem), kterého má legie v poutech. Vůdce barbarů zjišťuje skličující zprávu, cituji jeho reakci: "Cože?! Ty jsi poslal své vojáky, aby se vychcali na hrob mé jediné dcery?!" (pozn. edit.: na hrob Mairwen) Dále pokračuje debata, spíše dohadování, o tom, kdo je původním vládcem Britannie: Brendán, nebo Grifud?
18:21 Slunce!

Neděle večer – Svatba konzula

Převyprávěno z dlouhé paměti naší kněžky. Já jsem se z provozních, lékařských a povzbuzujících důvovdů nemohl svatby účastnit.

• Tacitus pronášel řeč o tom, jak je Regulus výborný muž a přítel, který si zaslouží nejlepší ženu.
• Osana, kněžka římského tábora, pronesla svou oddávající mantru, následoval manželský slib, prstýnky a první objetí.
• Dále přišel na řešení problém života a smrti Brendána – vůdce klanu Piktů. Hlasování skončilo v jeho prospěch a život. Ale dav si vykřičel souboj na život a na smrt. Prohrál. Vítězem se tedy stal Grifud.
• Slavnostním zakončením byla konzulovská hostina.

Doba mezi zápisy

Zápisy z mezidobí mezi svatbou F. V. Regula a první bitvou o Britannii jsou bohužel stále pohřešovány. Nejpravděpodobnější je, že shořely v rámci úklidu Apidova pracoviště. Historici však díky několika dalším spisům znají alespoň povšechně sled událostí mezi těmito dvěma milníky.
Po jeho svatební noci byl Regulus nalezen mrtvý ve svém stanu. Tato událost otřásla celým Londiniem, které se na krátký moment octlo bez vůdce. Teprve poté, co byl z Regulovy vraždy obviněn jeden z germánských banditů (však důkaz jeho smrti historiky nenalezen), kteří se pohybovali v okolí, byl konsulem zvolen Tarquinius Sula, silný centurion, který však na břehy Britannie vstoupil jen jako řadový pěší voják (více v knize od T. H.: Tarquinius Sula Aurelius a první dekáda po válce o Britannii). Jeden z prvních dokumentů, které je možné dohledat s Tarquiniovým Aureliovým podpisem, je oznámení o úmrtí vestálky Osany Sergianus, která byla nejspíš zabita stejnými Germány jako se Římané domnívali, že byl i Regulus. Nedlouho poté se země slehla i nad Apidem, písařem. Podle T. H. byli s Osanou přátelé a její smrt jím natolik otřásla, že se rozhodl odejít – zda doslova, či přeneseně, to ani T. H. neví. Nikdy už o něm ale nikdo neslyšel.
Důležitou postavou několika následujících dní byl také filosof T. S. Tacitus, který od smrti svého nejlepšího přítele a druha v boji bojoval s myšlenkami na sebevraždu (viz T. H.: Tacitova závěť). Posledním textem z jeho brku byl následující svitek, nalezený mezi zápisy Apidovými:

Zápisy Tiberia Silia Tacita z války piktské

v Londiniu jeden den po červencových Kalendách roku 796 od založení města Říma

Pondělí

8:30 Legie se seřazuje na dnešní první nástup. Sedím v prázdném velitelském stanu, jen mladý konsul Tarquinius Sula nervosně pochoduje u vchodu. Ponurost mi zahalila srdce.
8:45 Legie rozpuštěna, stanoveno místo posledního souboje. Slyším křik za kopcem poblíž Londinia. Jsem posledním obyvatelem velitelského stanu. Vojáky Tarquinius vyslal, aby se pokusili najít zdroje k vylepšení svých schopností a své zbroje. Myslím, že Regulus konsulství zanechal tomu nejzpůsobilejšímu.
9:00 Po poli před Londiniem banditi se trousí a já již nemám své vojáky, abych je zastavil. Navštívil mne gladiátor. Dříve jsem jím pohrdal, ale na sklonku života jsem rád, že jej Gemina má. Kéž se dočká své svobody, po níž tolik touží. Je to dobrý muž.
9:05 Banditi se vydali na hospodu a bojují mezi sebou. "No jaja!" se vznáší nad mou hlavou, jejich germánský přízvuk řeže do uší.
9:06 Přeskolenix, následník Brendánův, se svými dvěma vojáky míří na bandity, avšak míjí se. Mohlo by to znamenat jejich spojenectví? Či se snad bandité vyčerpali svými halasnými souboji?
9:07 Fouká svěží větřík. Právě kolem mne proletěl čmelák, ve vzduchu upadl a svalil se přímo do pampelišky. Před koncem se stávám sentimentálním. Snaží se mne snad bohové udržet naživu? Cítím bolest, svírá mi žebra a zatíná ramena.
9:10 Banda piktských válečníků se pod vedením Přeskolenixe trousí za sebou, jako by to byli chrobáci přelézající cestu. Zifilius, centurion II. centurie, Sofie, vdova po Regulovi, a nějaký Germán míří k Londiniu, smějí se a kráčí bok po boku.
9:16 Germán lámanou latinou se s námi domluvil na žoldu 60 stříbrných. Pokud za námi přijde ještě jeden takový, budeme muset vlastní ženy prodávat, abychom jej zaplatili.
9:18 Piktské vojsko žádá u kováře vylepšení zbraní. Dva osamělí bandité míří na Londinium.
9:22 Byl jsem sprostě napaden a bylo mi uříznuto ucho, mohou za to ti prašiví Germáni. Naštěstí jeden z vojáků, Zabanus, mi ucho vyléčil kouzlem.
9:27 Vydáváme se na bojové pole.

Bitva

9:50 Bitva se začíná.
9:52 Ten Germán, který mi uřízl ucho, se za mé stanoviště zbaběle schovává.
9:53 Padl první výstřel, Římané se učí chodit.
9:54 Vojska se střetla, Germáni ožrale fandí Piktům. Bard vyťukává chytlavý rytmus.
9:55 První mrtví se trousí ze stanovišť léčitelů, fit a jako noví.
9:57 Germáni nazvali našeho gladiátora vidlákem a řekli, aby "Vidláka kydala hnoja."
9:58 Piktský polobůh bloudí poloslepý bojištěm, legie se mu vyhýbá.
9:59 Naskytl se mi pohled na piktskou bohyni, jež hrdě třímá Orla legie.
10:00 Polobůh bojuje rychle a slizce.
10:01 Germánský bandita obdivuje Orla legie. Motivuje Pikty a přesvědčuje je, že bojuje, svíraje krygl s pivem.
10:03 Horník mne upozornil na to, že stojím příliš blízko bitevní vřavě. Přitom jediný, kdo stál příliš blízko, byl on sám.
10:05 Byl sveden epický boj piktského vůdce a Grifuda. Ani jeden z nich již nestojí na nohou, léčitelé je ošetřují.
10:06 Bard recituje piktskou poesii. Nemá ani rytmu, ani smyslu. To jistě psal nějaký zablešený ožrala.
10:07 Konsul Tarquinius se bije poblíž mého stanoviště. Připomíná mi Regula.
10:09 Germán šaškuje s parožím, nadává na Řím, Germánka si se mnou chce povídat, ale má germánština není dostatečně dobrá, abych jí rozuměl.
10:11 Druid vysílá Pikty, aby se vrhli do boje, ale oni odmítají. Proto sešle na Římany kouzlo Gaoth a oni jsou temnou silou taženi pryč.
10:12 Římské linie řídnou a rozpadají se. Žoldáci z řad Germánů je drží.
10:13 Už i bard se vrhl za Pikty do boje.
10:15 Jeden z Piktů byl šípem střelen do hlavy a motá se planinou. Piktská dívka si stěžuje na Grifuda.
10:16 Germán se schovává za fotografku a mečí jako koza.
10:17 Druid odhání Římany.

Parocha byt Ramštajn

10:18 Germán mě donutil znesvětit tento list.
10:19 Přeskolenix byl v boji s malým Emptorem postřelen šípem jednoho z Germánů a zatvářil se velice kysele.
10:21 Potok krve stekl k mým nohám. Když jsem od něj vzhlédl, Pikti zatlačili Římany daleko dozadu.
10:23 Římští centurioni se dostali daleko za Pikty a ohrozili druidy
10:24 Piktové jsou hnáni za stanoviště barda. Vypadají zoufale.
10:25 Římané ovládli Britannii.
10:26 Jdu za tebou, Regule. Sbohem.